Zítra, 13. října, usedají zástupci OpenAI, Anthropicu, Google DeepMind a Mety před britský parlamentní výbor a mají odpovědět na otázku, kterou EU už zákonem vyřešila: má firma povinnost nahlásit, že se její model chová nebezpečně, nebo si to může rozhodnout sama? Dopisy, které všem čtyřem firmám poslal předseda výboru, jsem si prošel přes rozhraní britského parlamentu — a zjistil, že otázka, kterou si Londýn teprve klade, má v unijním právu odpověď od loňského srpna.
Co se stalo
- Výbor Sněmovny předvolal čtyři firmy najednou. Podle záznamu o korespondenci Business, Innovation, Science and Trade Committee z 22. září 2026 šly identická pozvání na OpenAI, Anthropic, Google DeepMind a Metu v rámci probíhajícího šetření „Artificial Intelligence, business and the future of the workforce". Slyšení je na 13. října. Podle City AM, který z dopisů cituje přímo, dostali pozvání konkrétně Tom Duff Gordon (OpenAI, šéf politiky pro EMEA), Pip White (šéfka Anthropicu pro UK a Irsko), Koray Kavukcuoglu (Google DeepMind, senior viceprezident) a Derya Matras (Meta, viceprezidentka pro EMEA).
- Otázka zní: povinně, nebo dobrovolně. Předseda výboru Liam Byrne se ptá přesně takto: „Should AI companies be allowed to decide for themselves whether their models are powerful enough to require independent safety testing? Or should pre-release safety testing be legally mandatory?" Firmy mají dál odpovědět, jestli by akceptovaly povinné hlášení závažných incidentů včetně „deceptive behaviour" (klamavého chování), obcházení pojistek, neautorizované replikace modelu nebo známek ztráty lidské kontroly.
- Byrne se ptá i na odpovědnost konkrétní osoby. V dopisech chce vědět, kdo je ve firmě „personally accountable" za nasazení frontier modelu a jestli by vývojáři měli nést právní odpovědnost za předvídatelnou újmu. Ředitel britského AI Security Institute (AISI) Henry de Zoete byl na stejný den pozván samostatně.
- Spouštěčem je mimo jiné to, že dobrovolný systém už jednou nezabral. Podle City AM Anthropic vydal svůj nejnovější model, aniž by ho předem poskytl AISI k testování — přesně to byla instituce, na kterou se Londýn dosud spoléhal. Byrne k tomu řekl, že „voluntary self-regulation is unlikely to be a sustainable safeguard for the future", a v dopise, že „the UK's public policy framework and international agreements are not yet fit for the future".
Proč se to týká i vás
Zdánlivě britská vnitropolitická epizoda. Jenže otázka, kterou si Londýn teprve klade, má v unijním právu odpověď — a týká se přesně těch samých čtyř firem i jejich modelů nasazených v Česku.
- EU už povinné hlášení má — a ne od teď. Podle čl. 55 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2024/1689 musí poskytovatel obecného modelu AI se systémovým rizikem „keep track of, document, and report, without undue delay, to the AI Office and, as appropriate, to national competent authorities, relevant information about serious incidents". Modely velikosti GPT, Claude nebo Gemini do kategorie „systémového rizika" spadají prakticky automaticky podle výpočetního výkonu použitého na trénink. Tahle povinnost platí od 2. srpna 2025 — déle, než řeší britský parlament, jestli ji má zavést vůbec.
- Je to jiná povinnost než ta, o které jsme psali u filadelfského případu. V článku o lhůtách na hlášení jsme rozebírali čl. 73 — ten se týká poskytovatelů vysoce rizikových systémů nasazených na trhu (biometrie, nábor, úvěry). Čl. 55 je širší a cílí přímo na výrobce samotného modelu, včetně incidentů, které se stanou při jeho vlastním vývoji a testování — tedy přesně na scénář, který minulý týden popsal Anthropic u pokusu s policejním formulářem, i na to, co se britský výbor ptá teď.
- Vymáhání v EU běží od 2. srpna 2026 — psali jsme o tom v článku o stížnostním nástroji Komise. Čtyři firmy, které zítra sedí před britskými poslanci, tak v EU už rok podléhají přesně té povinnosti, o které se Londýn teprve dohaduje, jestli ji zavést.
Co s tím
- 1. Pokud nasazujete model od těchto čtyř firem, zjistěte, co vám jejich čl. 55 hlášení dává k dispozici. Hlášení jde na AI Office a případně na národní orgány — ne přímo vám jako zákazníkovi. Nespoléhejte na to, že se o systémovém incidentu dozvíte jinak než z tisku.
- 2. Nezaměňujte čl. 55 (model) a čl. 73 (vysoce rizikový systém). Pokud jste poskytovatelem vysoce rizikového systému postaveného nad cizím modelem, vaše vlastní hlásicí povinnost podle čl. 73 běží nezávisle na tom, co model dodavatel nahlásí AI Office.
- 3. Sledujte výstup zítřejšího slyšení jako byznys signál, ne jako politickou kuriozitu. Pokud UK zavede povinné hlášení po vzoru EU, firmy budou muset reportovat stejné incidenty na dvou místech — náklad, který se promítne do cen enterprise smluv.
A teď proti vlastnímu byznysu: čl. 55 dopadá na výrobce modelu, ne na vás jako jeho uživatele. Pokud jen voláte API a nejste poskytovatelem vysoce rizikového systému, tahle konkrétní povinnost se vás přímo netýká — nechte si od nikoho namluvit, že musíte kvůli zítřejšímu slyšení v Londýně cokoliv měnit.
Kde to řeším s klienty
Rozlišit, jestli jste u konkrétního nasazení poskytovatel, zavádějící subjekt, nebo jen uživatel cizího API, je první krok AI Act Readiness Auditu — bez něj se nedá spočítat, která z hlásicích povinností na vás vůbec dopadá. Pro rychlou orientaci stačí AI Risk Scan zdarma.