O termínu 2. srpna 2026 se psalo hlavně jako o dni, kdy začnou platit pravidla průhlednosti. Skoro se přehlédlo to podstatnější: týmž dnem se rozjely i vymáhací pravomoci a Evropská komise k nim otevřela tři konkrétní kanály, kterými na vaši firmu může někdo podat stížnost. Jeden z nich je anonymní. Stěžovatel nemusí být váš zákazník ani nemusí doložit, že mu něco vzniklo. Prošel jsem si, jak to funguje, přímo na stránkách Komise a Českého telekomunikačního úřadu — a při tom jsem narazil na to, že jsme v článku z minulého týdne měli nepřesnost, kterou tady opravuju.
Co se stalo
- Vymáhání běží od 2. srpna 2026. Komise na stránce The enforcement framework of the AI Act uvádí, že od tohoto data platí „enforcement powers of the AI Office and the national competent authorities of the Member States". Do té doby povinnosti existovaly, ale chyběl aparát, který je vymáhá.
- Komise spustila stížnostní nástroj. AI Act Complaints Tool podle popisu Komise „allows individuals and organisations to submit complaints to the AI Office concerning alleged infringements of the AI Act by providers or deployers of AI systems". Opírá se o článek 85. Formulář běží živě — ověřoval jsem to dnes ráno.
- Stěžovat si může „natural and legal persons". Tedy i konkurent, spolek nebo nespokojený uchazeč o práci. Tenhle kanál není anonymní — Komise výslovně píše, že „this is not an anonymous reporting channel" a vyžaduje identifikaci a kontakt. Stěžovatel dostane referenční číslo.
- Druhý kanál anonymní je. AI Act Whistleblower Tool je podle Komise „anonymous channel" pro lidi, kteří jsou profesně napojení na poskytovatele nebo zavádějící subjekty, a slouží k hlášení porušení ohrožujících základní práva, zdraví nebo veřejnou důvěru. V praxi: váš vlastní zaměstnanec nebo dodavatel.
- Třetí kanál je pro firmy, které staví na cizím modelu. Stížnosti na články 53 až 55 (povinnosti poskytovatelů obecných modelů) nepatří do hlavního formuláře, ale do zvláštního kanálu pro downstream providers. To je situace většiny českých firem — máte produkt nad cizím modelem a stěžujete si vy, ne na vás.
- Stížnost se může přeposlat k nám. Komise uvádí, že se souhlasem stěžovatele může věc předat národním orgánům dozoru nad trhem nebo orgánům pro ochranu základních práv. Pokud věc není v jejím záběru, stěžovateli to sdělí.
K pokutám, protože ta čísla se pletou. Podle téže stránky Komise: zakázané praktiky až 35 mil. EUR nebo 7 % celosvětového ročního obratu, porušení povinností u obecných modelů a další porušení až 15 mil. EUR nebo 3 %, nesoulad u AI systémů až 7,5 mil. EUR nebo 1 %. Platí vždy vyšší z obou částek — s výjimkou malých a středních podniků, u kterých se podle článku 99(6) uplatní naopak nižší.
Oprava: kdo v Česku dozoruje
V článku ze 7. srpna jsem psal, že tvrzení o dozoru ČTÚ nemá oporu na stránce gestora, a vyzýval k opatrnosti. Ta výzva platí, závěr byl ale příliš silný. Český telekomunikační úřad vydal 31. července 2026 vlastní tiskovou zprávu k 2. srpnu, kde u dozoru nad trhem uvádí, že „v České republice půjde mj. o Český telekomunikační úřad". Zdrojem, který jsem měl najít dřív, je samotný úřad — ne stránka ministerstva.
Sedí to i s tiskovou zprávou MPO z 26. září 2025 k návrhu adaptačního zákona: „Dozor nad dodržováním pravidel bude rozdělen mezi několik orgánů: Český telekomunikační úřad, který se stane jednotným kontaktním místem, Českou národní banku a Úřad pro ochranu osobních údajů."
Co naopak ověřit nedokážu a nebudu předstírat, že ano: jestli je adaptační zákon už vyhlášený ve Sbírce. MPO v citované zprávě píše jen, že „se předpokládá, že zákon by mohl vstoupit v platnost v průběhu roku 2026", a veřejné rejstříky, kde by to šlo potvrdit, mi dnes odpověděly chybou 403. Praktický dopad je omezený — povinnosti plynou přímo z nařízení a platí bez ohledu na český zákon —, ale procesní pravidla pro přestupky a sankce jsou právě to, co má doplnit. Kdo staví rozhodnutí na výši české pokuty, ať si stav ověří u ČTÚ, ne v článku.
Proč se to týká i vás
Dosud platilo tiché pravidlo, že regulace dopadá na toho, koho si úřad vybere, a malá firma se do hledáčku nedostane. Stížnostní kanál tuhle logiku obrací: podnět nepodává úřad, ale kdokoli zvenčí, a úřad ho musí vzít v potaz. Nejlevnější povinnosti z článku 50 jsou zároveň nejlépe viditelné zvenčí — chatbot na webu buď přizná, že je stroj, nebo ne. To se dá ověřit za deset vteřin bez přístupu k čemukoli vašemu.
Tři skupiny, které by měly zbystřit nejvíc:
- Firmy s chatbotem na webu. ČTÚ ve zprávě jmenuje povinnost, aby „fyzické osoby byly náležitým způsobem informovány o tom, že komunikují s chatbotem". Chybějící věta v úvodní zprávě je nejsnáz doložitelné porušení, jaké AI Act má.
- Kdo generuje obsah pod svou značkou. ČTÚ zmiňuje i požadavek, aby „výstupy těchto systémů byly řádně označeny ve strojově čitelném formátu", a zvlášť deepfaky a rozpoznávání emocí. U systémů uvedených na trh před 2. srpnem 2026 je na strojové značení čas do 2. prosince 2026.
- Kdo má rozladěného zaměstnance nebo dodavatele. Anonymní whistleblower kanál je navržený přesně pro ně. Není to důvod k paranoii, je to důvod mít papíry v pořádku dřív, než je bude chtít vidět někdo jiný.
Co s tím
- 1. Projděte si vlastní web jako cizí člověk. Otevřete chatbota v anonymním okně a čtěte první zprávu. Řekne, že je AI? Když ne, je to oprava na pět minut a zavírá nejpravděpodobnější podnět, jaký na vás může přijít.
- 2. Sepište, kde všude vám AI mluví navenek. Chatbot, generátor popisků, hlasový bot na telefonu, automatické odpovědi na e-maily. Stačí tabulka se třemi sloupci: kde to je, kdo to provozuje, je to označené. Většině firem vyjde do deseti řádků.
- 3. Rozhodněte, jestli jste poskytovatel, nebo jen uživatel. Povinnost značit výstupy leží na poskytovateli. Když jen používáte cizí nástroj tak, jak přišel, řeší to jeho výrobce. Když nad ním běží něco pod vaší značkou, jste to vy.
- 4. Nekupujte nic ve spěchu kvůli stížnostem. Otevření kanálu není vlna pokut. Je to změna v tom, odkud podnět přijde. Reakce na to je pořádek v označení, ne objednávka auditu.
A rovnou i to, co je proti mému byznysu: pokud máte na webu jednoho chatbota nad cizím modelem a jinak AI nikde nenasazujete, je vaše dnešní práce hotová bodem 1 a bodem 2. Audit má smysl tam, kde AI rozhoduje o lidech, sahá na osobní údaje nebo jedná navenek jménem firmy. Orientačně to zdarma ukáže Compliance Checker v AI Act Service Desk od Komise.
Kde to řeším s klienty
Kde inventura z bodu 2 vyjde na víc než pár řádků — vlastní generativní nástroj, AI v náboru nebo ve schvalování —, dává smysl AI Act Readiness Audit: soupis use-cases, riziková klasifikace a gap analýza ve zprávě, kterou unese vedení i protistrana. Když vám AI jedná navenek jménem firmy, sedne spíš AI Agent Governance Checkup. A jestli po přečtení nevíte, jestli jste poskytovatel, nebo uživatel, začněte AI Risk Scanem zdarma — dvacet minut a víte, na čem jste.