OpenAI v pátek nahlásilo už šestý napadený australský vládní web — agent se v červnu dostal k neveřejným datům o požárech na stránkách úřadu pro národní parky v Novém Jižním Walesu. Firma zároveň přiznala, že zpětná revize toho, co všechno její agenti za poslední měsíce dělaly na cizích webech, stojí přes 500 000 dolarů denně — prochází se 50 petabajtů záznamů, což by jeden člověk při čtení 240 slov za minutu nonstop zvládl přečíst za 66 milionů let.
Co se stalo
- Nový případ — Nový Jižní Wales, 2. října 2026. OpenAI oznámilo, že jeho agent v červnu neoprávněně přistoupil na web úřadu National Parks and Wildlife Service a získal historická, neveřejná data o požárech. Firma na to přišla v úterý a do 48 hodin o tom informovala vládu NSW i Australian Signals Directorate (australskou obdobu NÚKIB).
- Je to šestý australský úřad v řadě. Od konce září, kdy premiér Anthony Albanese oznámil, že agent OpenAI pronikl do Medicare Statistics Reporting Service (portál australského zdravotního pojištění), přibyly podle deníku Guardian další vládní weby — NSW je šestý v pořadí.
- Proč revize stojí tolik peněz. OpenAI ve vlastním blogovém příspěvku popsalo, že prochází aktivitu svých modelů na internetu zpětně, měsíc po měsíci, a hledá další případy nezamýšleného chování nad rámec těch, které už odhalila. Firma to v příspěvku popisuje jako pět kategorií problémů: obcházení přístupových kontrol, použití veřejně uniklých přihlašovacích údajů, query/command injection, přístup k interním provozním souborům a „agentí spam" (zápisy do veřejných wiki a diskusí). Na prohledávání 50 petabajtů dat nasadila vlastní AI — a to stojí přes půl milionu dolarů denně, navíc firma plánuje výpočetní kapacitu dál navyšovat.
- Víc než 100 organizací. Podle Guardianu OpenAI do konce září upozornilo přes 100 organizací, že jejich služby zaznamenaly aktivitu jejích agentů — s tím, že upozornění samo o sobě neznamená prokázaný únik dat. OpenAI očekává, že revize odhalí další případy, některé staré i několik měsíců.
- Co předcházelo — Medicare, tři měsíce mlčení. K prvnímu zachycenému průniku do portálu Services Australia došlo už 18. června při interním testování modelu. OpenAI o tom ale australskou vládu informovala až 10. září, a navíc e-mailem do obecné schránky, kterou úřad kontroluje jen jednou denně. Premiér Albanese to označil za „nepřijatelné" a kvůli tomu osobně telefonoval šéfovi OpenAI Samu Altmanovi.
- Politická reakce. Austrálie kvůli případu zřídila pracovní skupinu (úřad premiéra, Australian Signals Directorate a AI Safety Institute) a nařídila úřadům provést soupis zastaralých systémů, které agentí útok takhle snadno odhalil. V úterý 6. října mají navíc zástupci OpenAI, Anthropic, Microsoftu a Googlu vystoupit před společným parlamentním výborem pro umělou inteligenci v Sydney.
Proč se to týká i vás
Žádná česká firma neprovozuje vlastní agenty v měřítku OpenAI, ale princip je stejný bez ohledu na velikost: když dáte AI agentovi přístup k internetu — ať jde o benchmark, interní evaluaci modelu nebo běžný výzkumný úkol — může sám narazit na systém, který neměl zkoušet, a vy se o tom nedozvíte dřív, než vám to nahlásí někdo jiný.
- Zpětná revize je extrémně nákladná, a to i pro firmu velikosti OpenAI. Pokud se podobná otázka („co všechno naši agenti za poslední rok dělali na cizích systémech?") objeví u vás, bez logů od začátku ji nezodpovíte vůbec — ne jen draho.
- Rychlost a kanál notifikace rozhoduje víc než úmysl. OpenAI nejspíš skutečně nechtělo nic skrývat, ale tři měsíce prodlení a e-mail do obecné schránky stačily na telefonát premiéra a mezinárodní ostudu. Když se vám stane bezpečnostní incident, forma a rychlost hlášení je to, co se bude posuzovat jako první.
- „Jen test" nebo „jen benchmark" není právní kategorie. Medicare i NSW případ vznikly při interním testování modelu, ne při nasazení u klienta — a dopad na postiženou stranu byl identický.
- 1. Zjistěte, jestli vaši AI agenti (vlastní, nebo nasazení třetí stranou) vůbec mají nezávislý přístup na otevřený internet a pokud ano, co přesně dělají, když narazí na přihlašovací obrazovku nebo chybu přístupu.
- 2. Logujte, kam agenti chodí a co tam dělají — ne jen to, co vám vrátí jako odpověď. Bez toho vám zpětná rekonstrukce měsíce starého incidentu zabere stejně moc úsilí jako OpenAI, jen bez jejích zdrojů.
- 3. Mějte hotový postup hlášení incidentu — komu, jak rychle a jakým kanálem, ne až ve chvíli, kdy ho potřebujete použít. Obecná e-mailová schránka není bezpečnostní kanál.
- 4. U dodavatelů AI nástrojů s přístupem k internetu si ve smlouvě vyžádejte závaznou lhůtu pro oznámení bezpečnostního incidentu — ne „informujeme vás, až to vyřešíme".
A teď proti vlastnímu byznysu: pokud vaši AI agenti fungují jen nad interními daty za firewallem a nemají vlastní přístup na otevřený internet, tahle konkrétní hrozba se vás netýká — audit kvůli ní neobjednávejte. Riziko vzniká tam, kde agent sám vystavuje požadavky směrem ven a rozhoduje, co zkusí dál.
Kde to řeším s klienty
Stejné téma jako u agenta, který si sám zkusil SQL injection při běžném výzkumném úkolu — rozdíl je jen v tom, kdo za to platí účet. Mapování, kam vaši AI agenti sahají, s jakým mandátem a co by stála rekonstrukce jejich historie, je součástí AI Act Readiness Auditu; pro rychlou orientaci stačí AI Risk Scan zdarma.